Několik heraldických pravidel

Barva nesmí přijít na barvu, kov na kov a kožešina na kožešinu. Tato zásada byla diktována snahou po zřetelnosti, jako teoretický požadavek byla formulována už v roce 1416. Jedinou uznávanou výjimkou byl erb jeruzalémského království.

Zásady pro blasonování (popis znaku):

Blason musí být co nejstručnější, ale přitom dostatečně jasný a nepřipouštějící různý výklad, aby podle něj mohl být znak nakreslen. Při kresbě znaku se používá určité stylizace, nepoužívají se odstíny barev, stínování ani perspektiva.

Pravá a levá strana se popisuje z hlediska štítonoše (držitele erbu), to znamená opačně z hlediska pozorovatele

Součásti erbu se popisují v následujícím pořadí:

1) Štít

• štít o jednom poli: Nejprve je třeba uvést tinkturu pole, pak skutečnost, zda je pole nějak poseto či posypáno. Pak udáme tinkturu a druh figury, u níž podle potřeby uvedeme, zdali je provázena nějakými doplňujícími figurami.
• štít o více polích: Nejprve popíšeme rozdělení pole (štít čtvrcený, polcený, kosmo dělený...), pak teprve popisujeme jednotlivá pole a to směrem od pravého horního rohu. Přednost má ovšem srdeční (pak čestný, pupeční) štítek.
• obecně platí, že nepopisujeme tvar štítu, naopak zachycujeme neobvyklé postavení figur. U konkrétní heraldické památky, popisujeme i tvar štítu

2) řádová dekorace – štít je ovinut kolanou Řádu Zlatého rouna

3) hodnostní koruna – štít kryje hraběcí koruna

4) přilba (přilby) – měla by vždy pevně spočívat na štítě. Hlásí se zásadně počet a druh. Pokud je přilba zlatá, tak i barva. U většího počtu přileb platí:

• jsou-li dvě, hledí na sebe
• u tří prostřední hledí dopředu a krajná jsou k ní přivráceny. Popisují se buď zleva doprava, nebo podle schématu:

• korunka nebo točenice – tinktury točenice se hlásí jen tehdy, neodpovídají-li tinkturám přikryvadel
• přikryvadla – tinktury
• klenot – pokud se v klenotu opakuje štítová figura, lze pro zjednodušení popisovat „jako ve štítě“. Klenot by měl vždy připevněn na přilbě a sledovat její směr
• hodnostní odznaky
• štítonoši – hledí-li směrem ke štítu, není třeba se o něm zmiňovat, ale otáčejí-li se zpět nebo jsou-li přivráceni hlavami k pozorovateli, je to třeba uvést. Podobně, drží-li prapory
• heslo, pokřik, půda, trofeje
• koruna, čepice, klobouk – není třeba podrobně popisovat, stačí uvést typ
• plášť, stan – třeba hlásit barvy a případné posetí figurami