Přikryvadla


  • jsou tvořeny látkou, která bezprostředně spočívá na přilbě a svými okraji vlaje po obou stranách přilby a částečně i štítu. Vznikali také z praktických důvodů – ochrana před horkem, nečistotou a údery. Byla přejata patrně od saracénů.
  • malují se vždy jako vzdouvající ve větru
  • objevují se na konci 13. století a zpočátku se malují ve formě prostých pláštíků, které později bývají malebně zřaseny. Koncem 14. století se začínají malovat okrasně rozstříhaná v laloky a cípy – původně rozedraná, mají připomenout udatnost nositele.
  • výjimečně se také malují ve stylu erbovního pláště, celého nebo jen s po stranách spuštěnými celistvými kusy přikrývek
  • obvykle vycházejí z helmovní korunky nebo točenice, ale celá řada přikryvadel vznikla prodloužením klenotu do tvaru krydel, aniž by byla koruna či točenice přítomna
  • přikryvadla jsou obvykle tvořena dvěma hlavními tinkturami štítu, přičemž obvykle bývá zvenčí barva a zevnitř jsou podšitá kovem. Mělo by být respektováno pravidlo, že kov nepatří na kov a barva na barvu, ale známe i výjimky. Někdy bývá jednou z použitých tinktur i kožešina, jindy je možné, že jsou přikryvadla poseta dalšími figurami
  • náleží-li přilba štítu s více poli, je možné barvu přikryvadel rozdělit uprostřed přilby.

© Katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci