Éry ve starověku

První ery jsou známy už ze starověku:

Éra babylon. krále Nabonassara (26. 2. 747 př. K).

Éra Alexandra Velikého (12. 11. 324 př. K.).

Seleukovská éra (1. 10. 312 př. K.) vítězství Seleukose Nikatora u Gazy, nejužívanější letopočet v 11. století na Blízkém východě, důležité pro východní křesťanské církve.

Datování dle olympiád (1. 7. 776 př. K.) Poslední olympiada 393 po K.

používáno analisty, v 10. a 11. století ve Francii, 12. století v Německu, obnova v době renesance.

datování je v podobě Ol. 249,1 (tj. číslo olympiády a rok v rámci čtyřletého cyklu).

Datování od založení Říma anni Urbis conditae (21. 4. 753 př. K.)

dle M. Terentia Varra, kterou sestavil roku 43 př. K. na základě fasti Capitolini (752 př.K. Catonův výpočet), používáno zejména za renesance.

Diokleciánova éra, anni Diocletiani, aera martyrum (29. 8. 284 po K.)

používáno arabskými astronomy, od 6. století v křesťanských textech, v současnosti je používano v Egyptě, Etiopii, Sudánu.

Španělská éra, aera de Caesar, aera Hispanica (1. 1. 38 př. K)

používána na pyrenejském poloostrově ,jižní Francii, severní Africe až do 15. století.