Typy indikcí dle dne, kdy se indikce měnila

Změna indikce 1. ledna, případně 25 . prosince (před naším začátkem roku) = Indikce římská, papežská, novoroční byla jedna z nejpoužívanějších indikcí, používala ji od 12. století papežská kancelář, od 13. století říšská kancelář (obě nikoliv výhradně).

V Čechách používána nejčastěji: V královské kanceláři používána až do roku 1270. Za Lucemburků její význam klesal, od roku 1384 není uváděna. Používali ji také duchovní a šlechta (s nepatrnými výjimkami).

Změna indikce 25. března = Indikce inkarnační, byla zavedena papežem Řehořem VII. (konec 11. století).

Změna indikce na Velikonoce = Indikce velikonoční, používána zcela výjimečně.

Změna indikce 1. září (před naším začátkem roku) = Indikce řecká, byzantská, používá se v Byzanci, jižní Itálii, Sicílii, používala ji do r. 1087 papežská kancelář, Karlovci.

V české královské kanceláři používána v letech 1270–1278 (Přemysl Otakar II.)

Změna indikce 8. září (před naším začátkem roku) = Indikce sienská

Změna indikce 24. září (před naším začátkem roku) = Indikce Bedova, císařská či Konstantinova, používána v Anglii, říšské kanceláři od 9., výhradně pak od 13. století, občas v papežské kanceláři, a také ve Slezsku (secundum consvetudinem Gneznensis).

V české královské kanceláři používána za Václava II. a Václava III.

Změna indikce 24. září (po našem začátku roku) = Indikce janovská

Změna indikce 1. října = Indikce kolínská