občasí o sedmi dnech, nezávislé na pohybu nebeských těles, které se stále opakuje.
Pochází z Přední Asie (Babylonie?), pod židovským vlivem (srov. stvoření světa v Genesis, 7. den odpočinku) jej v 1 století př. K. převzali Římané (základem jejich kalendáře byl měsíc, vřazeny i svátky /feriae publicae/, původně však používali osmidenní občasí nazývané nundinae /rolníci chodili každý 8. den do Říma vyřídit si své záležitosti/,dny se označovaly písmeny A – H).
Na konci 1. století př. K. do Říma proniká týden s označováním dnů dle planet, které původně pochází z Egypta a postupně převládá.
Neděle: dies Solis; feria prima, dies Dominica (den Páně, připomínka Kristova vzkříšení)
Pondělí: dies Lunae; feria secunda
Úterý: dies Martis; feria tertia
Středa: dies Mercurii; feria quarta
Čtvrtek: dies Jovis; feria quinta
Pátek: dies Veneris; feria sexta
Sobota: dies Saturni; feria septima, sabbati, sabatum
Křesťanství vychází z židovského způsobu, počítá dny, označování dnů podle planet je (neúspěšně) zakazováno. Volná neděle zavedena ediktem Konstantina Velkého 3. 3. 321 kvůli vyznavačům mithraismu, postupně se prosazuje křesťanský charakter svátku.