Dělení dne na stejně dlouhé hodiny (horae aequales, aequinoctiales)

Byly známy již ve starověku (používány při přírodovědném studiu), ale jsou závislé na přesném měření času (vodní, ohňové, přesýpací či mechanické hodiny – přelom 13/14. století).

Italské, vlašské (později české) hodiny (počítání dle celého orloje) – počítány od západu do západu slunce 1 – 24 hodin.

Německé hodiny (počítání dle polovičního orloje) – počítány od půlnoci do poledne a od poledne do půlnoci (tj. 2x 1 – 12 hodin).

Velké hodiny (jihoněmecká města) den rozdělen na 24 hodin, ale den a noc měly různý počet hodin –

např. v období 2. – 25. 12. měl den 8 a noc 16 hodin, v období od 6. – 27. 3. a 1. – 24. 9. měl den 12 a noc 12 hodin, v období 3. – 24. 6. měl den 16 a noc jen 8 hodin.